Nerostné (minerální) látky

Lidský organismus potřebuje minerální soli různých prvků v různých množstvích. Nejdůležitější jsou draslík (K), vápník (Ca), sodík (Na), hořčík (Mg), chlór (Cl), fosfor (P), síra (S), železo (Fe),...

Stopové prvky jsou nezbytné, ale potřebné jen v malých množstvích, např. jód (I) pro zdravou činnost štítné žlázy, fluór pro dobrý chrup, měď (Cu), mangan (Mn), zinek (Zn) pro tvorbu enzymů, krve,... minerální látky se vyskytují v zelenině, ovoci a bylinách.

Draslík - K

Má močopudný vliv a posiluje i krevní oběh, svalovou aktivitu srdce, má dobrý vliv na pokožku, na trávení cukrů, stimuluje ledviny. Nejvíc je ho v peckovitém ovoci, ale i v řadě druhů zeleniny a bylin (kopřiva, mrkev, křen, zelí, červená řepa, cibule,...
Denní potřeba činí 2-4g, i více.

Sodík - Na

Zadržuje tekutiny v těle, má vliv na trávení, krevní tlak. Tělo o získává hlavně z kuchyňské soli, ale je přítomen i v některých druzích zeleniny (červená řepa, celer, karotka, čekanka,...), značné množství ho je i ve smetance lékařské, méně pak v ovoci.
Denní dávka je asi 4-5g.

Vápník - Ca

Nejvíce ho mají bobuloviny (jahody, rybíz, angrešt). Má vliv na tvorbu kostí, zubů, tkání, na srážlivost krve, na růst svalstva a aktivizaci enzymů. Ve značné míře je také v třešních, kapustě, česneku, celeru, petrželi,... Zvláště potřebný je u dětí.
Denní dávka je 0,6-2g.

Železo - Fe

Má vliv na tvorbu krve. Nejvíce je ho v lesních jahodách, borůvkách, meruňkách, hroznovém vínu, kdoulích, ale i v kopřivě, špenátu, kapustě, salátu, póru, kedlubnách, rajčatech, celeru, řeřiše,...
Denní dávka je 5-15mg.

Hořčík - Mg

Zlepšuje prokrvení srdečního svalu, proto je vhodný zejména pro starší lidi, dále má doplňkový vliv při tavbě kostí. Jeho nedostatek způsobuje předrážděnost. Je přítomen hlavně v listových zeleninách, dále v ostružinách, malinách a jahodách.
Potřebujeme ho asi 0,5g denně.

Fosfor - P

Obsahují jej bobuloviny, také ořechy, petržel, zelí, kapusta, květák, mrkev, česnek, špenát,... Je důležitý pro stavbu kostí, zubů a enzymatickou činnost, má vliv na srdce, a na dobrou funkci ledvin.

Mangan - Mn

Urychluje okysličování v těle, má vliv na tvorbu mrkvi, na normální činnost pohlavních žláz. Je přítomen v jahodách, ořechách, ostružinách, borůvkách, brusinkách a meruňkách, v celeru, petrželi, rajčatech, hlávkovém salátu, špenátu, cibuli, chřestu, mrkvi.

Síra - S

Je důležitá pro činnost jater a při stavbě bílkovin. Je přítomna v ořechách, špenátu, cibuli, česneku, zelí, kapustě, ředkvičkách, ředkvi,...

Měď - Cu

Má významnou úlohu ve výměně a tvorbě krve. Je obsažena nejvíce v játrech, z rostlin pak v olivách, ostružinách, švestkách, kdoulích, mandlích, lískových oříšcích, vlašských ořechách a v kaštanech.
Denní dávka je 2-3mg.

Jód - I

Přispívá k dobré funkci štítné žlázy. Vyskytuje se např. v salátu, kapustě, květáku,...
Denní dávka je asi 20-30mg. p> Fluór - F

V zelenině se vyskytuje jen stopově. p> Bróm - Br

Ovlivňuje hypofýzu mozku. Vyskytuje se např. v ředkvi. p> Chlór - Cl

Spolu se sodíkem má vliv na udržení vody v tkanivech. Obsahuje jej červená řepa. p> Bór - B

Nachází se nejvíce v ovoci (až 120mg v 1kg sušiny), méně v zelenině (až 40mg na 1kg sušiny). Jeho funkce není zcela objasněna.

Z ostatních mikroprvků je lidskému tělu v malém množství potřebný hliník -Al (je v rebarboře, špenátu), molybdén (v hrášku, fazolkách), kobaltb (v červené řepě), nikl (především v listové zelenině) a jiné prvky. OlovoZelenina, ovoce i byliny obsahují ještě celou řadu významných složek - např. špenát obsahuje sekretin ovlivňující tvorbu trávicích šťáv, červená řepa a mangold betain, snižující obsah cholesterolu v krvi.

Některé košťálové zeleniny sice obsahují strumigenní látky snižující činnost štítné žlázy, ale ty se projevují jen tehdy, je-li konzumováno více než 500 g této zeleniny denně dlouhodobě. Je to např. zelí a kapusta. Mohou toho využít lidé, kteří mají nadměrnou činnost štítné žlázy. Při běžné konzumaci zelí se toto nebezpeč neprojevuje.

Šťáva z čerstvého zelí obsahuj tzv. faktor U (od slova ulcuc = vřed), který má údajně příznivý vliv při léčbě žaludečních a dvanáctníkových vředů.